OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Lichtenštejnsko je maličká země, ale je dostatečně velká na to, aby tam měli vlastní gothic metalovou kapelu. Skupina si zpočátku říkala ERBEN DER SCHÖPFUNG a pro okolní germánský svět to byl název vcelku příhodný. Když se však chtěli prodat i kousek dál do Evropy, bylo třeba se přejmenovat na ELIS (vhodnější by byla ELISIA, ale kecat jim do toho nebudu) a pod tímto názvem vydali loni debutní album „God´s Silence, Devil´s Temptation“, pochopitelně u Napalm Records, jakožto dvorního vydavatelství gothic-metalové scény. Recenze na toto album však bohužel na stránkách Metalopole není, protože jej ELIS vydali v době rekonstrukce našich stránek (a jak to bylo s pracovním nasazením většiny redakce, si každý domyslí [výjimkou byl Shnoff, ale to se netýkalo MP]).
Stejně jako loni na podzim, i letos mají ELIS nové album. Hudebně se pohybují na stejné vlně jako nový FLOWING TEARS, XANDRIA, DARKWELL etc. Na prvním albu (nepočítám-li „Twilight“, který vydali ještě pod starým jménem) bylo ke slyšení několik zajímavých nápadů, které kdyby měli o trochu lepší hudební ztvárnění… Od novinky jsem očekával, že spíš než na kvantitu, se kapela bude soustředit na broušení svého hudebního projevu. Nicméně ELIS překonali i mou naivitu. Někdo je asi moc silně poplácal po zádech a se slovy jak skvěle hrají. „Dark Clouds In A Perfect Sky“ obsahuje jedenáct takřka identických skladeb, kde prim hrají jednoduché, sekané rify a rádoby procítěný projev pěvkyně Sabine Duenser. Trocha pianka a esence elektroniky unylou atmosféru nemá šanci zachránit. Produkce alba se ujal (stejně jako posledně) Alexander Krull (ano, to je manžel Liv Kristine) o jehož dalších počinech mám podobné pochybnosti. Největší tragédie jsou bezesporu LEAVES´ EYES, ale o tom je řeč jinde. Nebudu tuto agonii dále protahovat, nové album ELIS je o jedenácti tmavých mracích na již dost tmavém nebi.
Nezáživný gothic metal, ještě horší než posledně, tentokrát však postrádá i tu trochu invence. Ruce pryč.
2,5 / 10
Sabine Duenser
- zpěv
Pete Streit
- kytara
Juergen Broger
- kytara
Tom Saxer
- basa, zpěv
Rene Marxer
- bicí
1. Der letzte Tag
2. Anger
3. Lost Soul
4. Perfect Love
5. Heart In Chains
6. Die Zeit
7. Black Angel
8. Devil Inside You
9. Rebirth
10. Are You Missing Me
11. Ballade
Dark Clouds In A Perfect Sky (2004)
God's Silence, Devil's Temptation (2003)
Twilight (jako ERBEN DER SCHÖPFUNG) (2001)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 47:18
Produkce: Alexander Krull
Studio: Mastersound Studio
-bez slovního hodnocení-
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.